Začalo to úplně nevinně. Začínající umělkyně č. 1 drhla na hodinách kytary Bednu od whisky tak dlouho a poctivě až se jí pomotaly akordy a vymyslela píseň. Začínající umělkyně č. 2 se nudila při hodině vlastivědy, porušila školní řád a naťukala do mobilu báseň. Jednička s dvojkou chodily do stejný třídy. O přestávce daly hlavy dohromady. Tak vznikla kompozice. Kompozici přednesly Semírovi. Byl zaskočen.
„Přiznejte se, kde ste to ukradly?“
„Nikde, to je naše.“ odpověděly umělkyně dvojhlasně a tvářily se uraženě.
„Jo? … Ta melodie je vaše?“
„Sem vymyslela JÁ“ hlásí číslo 1 hrdě dřív než stačí Semír domluvit.
„Slova sou MOJE!“ vykřikuje dvojka a vypadá to že se bude prát.
Semír se malinko lekne a rychle se dává na ústup.
„No teda… jestli to je vaše holky, tak máte první hit. Zahrajte mi to eště jednou…“
Semír slyší píseň podruhý a v duchu si řiká že by taky chtěl být začínající umělkyně. Holky řvou jak vo život, do kytary mydlej ze všech sil, a vůbec, je vidět že sou na svoje dílo patřičně hrdý. Když skončej, Semír tleská, volá „umí“ jako na Portě a udílí první rady.
„Je to krásný holky, opravdu krásný, ale máte tam moc akordů.“
„Proč moc?“, nesouhlasí budoucí hvězdy.
„Já myslela že hodně akordů je dobrý“, řiká jednička odhodlaná bojovat o každej hmat. Naučila se je teprve nedávno a eště si pamatuje jak to bolelo.
„Proto. Tři stačej. Já vám to zahraju jednoduše, vy zpívejte“, řek Semír a zmáčkul nejdřív čudlík nahrávání a pak struny.
Tak vznikla píseň o myši. Když si ji holky poslechly vykřikly sborově: „Hustý!“
A hned potom: „Uděláme kapelu!“
„Nojo, ale potřebujem toho … jak se to řiká … manažéra.“ nadnesla zkušeně jednička.“
Koukly na Semíra, chvilku si něco špitaly a pak pedagogovi oznámily: „Ty budeš manažer, máš mikrofon a počítač.“
„Když myslíte“, řek pedagog. Čekal co bude dál. Umělkyně přemýšlely nahlas co ještě potřebujou aby z nich mohly být hvězdy.
„Musíme mít klip“ říká jedna,
„a musíme se nějak menovat“ hlásí druhá.
Pak zazvonil zvonek. Semír končí hodinu, umělkyně které jindy prchají ze třídy bez pobízení se tentokrát jen neochotně proměňují zpátky v žákyně. Semír ale spěchá, rychle zadává domácí úkol:
„Holky, potřebujete pořádný méno a zkuste si taky vymyslet jakej udělat k tý písničce klip. Uvidíme se příští tejden.“ Žákyně začínají vypracovávat zadání okamžitě a jejich vzrušená hádka o hustym jméně pro kapelu je slyšet několik pater až do přízemí ZŠ Pařezov.
(pokračování příště)