Džíny jsem měl a mám, ale nikdy jsem neměl džínovou bundu. To pro mně bylo nesmírně cizí a falešné. (Narovinu, 34)
Každý dolar v kapse občana je pro totalitu nebezpečnější než disidentský časopis.
“Kniha je lidské dílo které má nějakou hodnotu a proto ma tržní cenu podle které se lidé orientují, často i rozhodují, jestli si tu knihu koupí. To je nesporný fakt. Jestliže i tuto banalitu, tuto trivialitu, někdo nechce přijmout, musí počítat s tím že s ním budu zásadně polemizovat. Tak bych charakterizoval spor o kulturu.”
Skutečnost, že Číňané odložili povinný mundúr maocetungovského střihu a místo něj oblékli džínsy a trička s nápisem I Love NY nebo I Love Coca-Cola, je podle mého názoru větší průlom a větší osvobození člověka než vznik jednoho nezávislého, či dokonce opozičního časopisu. Pokud tomuhle někdo nerozumí, nechápe podle mého názoru vůbec nic.
Reakcí oné masy „obyčejných občanů“ na nesvobodné poměry byla rezistence, nevýkonnost, náhradní individuální aktivity, atomizace společnosti, pouhé pasivní žití v kulisách propagandy, které už nikdo nevěřil. Byli to však právě oni, kdo svým chováním vytvořili předpoklady pro 17. listopad roku 1989.
Chci ostře odmítnout tezi, že je jistá odlišnost mezi pohledem obyčejného člověka, který je podle této hypotézy plytký a málo o věcech uvažuje, a postojem lidí “neobyčejných”, kteří jsou o něco více než my ostatní a všechno vidí daleko hlouběji. Myslím, že žádný rozdíl mezi obyčejnými lidmi není, mimo jiné proto, že žádní takoví lidé mezi námi nejsou.
V.K. Narovinu
O výrazu etika neumím hluboce filozofovat a filozofování o tomto slově ani moc nevěřím.
VK, Narovinu
Ve chvíli, kdy tato kniha bude v tisku, se pravděpodobně zúčastním v Monte Carlu mezinárodního fóra na téma business ethics: Co může stát dělat proti korupci. Nejprve jsem váhal, jestli mám na tuto konferenci jet, protože si dovedu živě představit, jaké zploštělé, trivializované, povrchní, ofrněné, nafoukané, arogantní postoje tam budou od údajných odborníků na etiku zaznívat, zejména vůči ekonomikám postkomunistických zemí a ekonomikám třetího světa. Nicméně manželka mi docela správně říkala, prosím tě, jeď tam, protože je potřeba, aby to tam také někdo vysvětloval jiným způsobem.
VK, Narovinu
Jedu lyžovat a stoupnu si do fronty u vleku, co bych dělal také jiného. Na té kotvě pak jedu s člověkem, který to vůbec netuší a začneme si povídat. Ten je z toho často vyplašen a překvapen. Já to skutečně nedělám jako divadélko, jdu prostě lyžovat.
http://www.klaus.cz/klaus2/asp/clanek.asp?id=hXks62LsxJ2R
Bylo by velmi potřeba analyzovat tyto úvěry a ne takhle paušálně v televizním studiu…já si myslím,že by bylo velmi dobré řící, co z těch úvěrů byly náklady a co z těch úvěrů byl skutečně byznys…obchodní neúspěch toho či onoho subjektu – zaviněný, nezaviněný; co byl zjevný omyl, eventuelně poslední skupinka – já myslím,že nejmenší – pokus o podvod toho či onoho… Ale myslím si,že někdo měl najednou absolutní absenci štěstí.
“Vždyť onoho večera řekl několik neuvěřitelně chytrých, milých a vtipných věcí. Třeba jak předal cenu japonskému režisérovi, který přišel na pódium v obřím klobouku, a Marek poznamenal: “No, tak to tedy klobouk dolů.” Velmi jsem se bavil.”
Hluk je neodstranitelnou součástí životního prostředí člověka, protože je důsledkem aktivního a produktivního života lidí a snaha hluk beze zbytku odstranit nebo jej totálně plánovat a regulovat je neslučitelná se samotnou podstatou svobodné společnosti, vysvětlil prezident republiky Václav Klaus, proč nepodepsal a vrátil Poslanecké sněmovně zákon o hodnocení vlivu hluku na životní prostředí.
Respekt, 13.2.2005
Nedávno jsem se strašně zlobil – už ani nevím, na kterého ze svých dvou dávno dospělých synů, když na otázku, co bude večer dělat, řekl, že půjde s kamarády do hospody. Strašně jsem protestoval. Snažil jsem se mu vysvětlit, že nikdy v životě jsem nešel do hospody. Pozor na to slovo. Samozřejmě jsem byl v hospodě tisíckrát, ale sezení v hospodě nesmělo být primárním programem. Primárním důvodem bylo například to, že se šlo po treningu na pivo – ale po tréningu. Ale že bych trávil večer tím, že půjdu do hospody, to jsem myslím za šedesát let svého života nikdy neudělal.
Na rovinu
“My potřebujeme aby se sebrali a šli vyčistit ten potok … ….. někteří lidé si myslí že oni budou těmi kritiky a určovateli co se má dít ve společnosti, a ti druzí že budou to vykonávat.” – Miloš Jakeš (Červený Hrádek, 1989)
“Troufl jsem si kritizovat nikoli aktivity těch či oněch nevládních organizací, ale ideologie či “ismy”, které jsou – velmi často díky zneužívání reálných a lidem srozumitelných problémů – nad nimi a za jejich zády vytvářeny. Proto nemluvím o rozumném úsilí o čištění studánek, ale o environmentalismu.” – Václav Klaus (LN, 2005)
Okamžitá deregulace nájemného by znamenala citelné zatížení rodinných rozpočtů a to by vytvořilo sociální problém, který by byl jen těžko řešitelný. Někdy je u nás tento problém uměle bagatelizován poukazováním na poměrně malou výši, které nájemné průměrně zabírá v rodinných rozpočtech (3% až 5%)… Tento názor je zcela nesprávný, jak z toho důvodu, že se jedná o průměrnou hodnotu, tak proto, že nejde o zanedbatelné částky.
Proč v České Republice ještě regulujeme nájemné, V. K. v LN, duben 1994 (na netu v archívu Respektu, 2.5. 1994)
Výpisky z let 2005-2006, pak se protrhly stavidla a přestal sem panu prezidentovi stačit. Došlo na jeho slova:
Je třeba mít vizi a jasné a silné postoje, fyzickou i psychickou sílu, schopnost vzdorovat, tvrdohlavost, vytrvalost. Potřebujete mít dobrý kompas v oblasti idejí. Musíte číst Hayeka a často pročítat Fraser Forum. Tajným receptem ale je i být pilnější a pracovitější než konkurenti. To je důležitější než cokoliv jiného.